Sotva jsme v jazyce Lao vychytali niance vyslovnosti obligatniho "Dobry den. Dekuji! Na shledanou.", uz  to zas muzem cely zapomenout. Momentalne se snazime pozdravem nahodnych kolemjdoucich vyloudit nativni odpoved obyvatelstva Kambodskeho kralovstvi a osvojit si tak zakladni vyrazi, ktere se nam budou v nasledujicich tydnech bezesporu hodit. Jojo po nekolika vyprahlych dnech na laoske casti mekongu zvane 4000 ostrovu jsme se odhodlali zdolat nasi (pravdepodobne) predposledni hranicni stemplovaci proceduru a docasne pristali v severni casti Kambodze. Zrovna jsme dorazili a protoze teplomer vedle myho monitoru ukazuje 33 stupnu ve stinu, odlozili jsme obhlidku mista na pozdejsi odpoledne a navzdory faktu, ze vam dnes nemam po vizualni strance lautr nic co naservirovat, popisu jen v rychlosti poslednich par dnu.

4000 ostrovu je desne liny misto. Nic se tam nehybe, vsechno tam trva dve stoleti a po 24 hodinachtam zacnete fungovat na uplne stejne frekvenci. Nejvetsi podil na tom ma bezesporu hypermegaultragiganeuprosne vedro, ktere tam zuzuje vsechno zive a (kdyby si to mohlo stezovat tak) snad i nezive. Tento fakt poslal nase veskere pokusy o pruzkumne akce do fiaskoveho kralovstvi a tak jsme nekolik dni po sobe stravili pres poledne pod palmou ci srkajic pepsikolu u nekoho na verande. To vse ve snaze vyhnout se uvareni si nasich mozku (a naslednemu servirovani informacichtivym bezesporulabuzonickym stravnikum :)). Dalsi prirozenym resenim byla koupel v Mekongu, ale protoze kvalita vody se v ruznych castech dramaticky lisi, s touto variantou jsme zachazeli velmi opatrne. Nekompromisni ostre slunce a "tvrde svetlo" je taktez mou nejpadnejsi vymluvou pro nedostatek nastrilenych obrazku (oba zde pouzite, jsou z predchazejicich dnu), ale budiz vam (i me) utechou, ze v nasledujich dnech bych mel byt opet ve svem zivlu. Na rozvrhu je pruzkum vychodni casti Kambodzi u Vietnamskych hranic, ktery snad slibuje dalsi vpady do odlehlejsich vesnicek, nasledneho podmaneni obyvatelstva a doufejme, ze i par povedenejsich vycvaku...

Vim, ze jsem zrovna dokoncil svuj nejsussi prispevek z cele historie meho blogu a po tomto debaklu bezesporu ztratim minimalne polovinu sveho verneho publika, ale zkuste se prosim podivat hluboko svych srdci a dejte mi prosim priste jeste sanci... o:)