Tak jo tak jsme do toho jako spravny bozi hovadka slapli a momentalne nam pred hotelem stoji nalestena kulatounka krasavice, kterou jsme pojmenovali Herbie. Podle kultovnich filmu o zavodnim sampionovy s vyse zminenym jmenem (http://images.google.com/images?q=herbie, http://en.wikipedia.org/wiki/Herbie). O nasem domacim ukolu, ktery mel otestovat proveditelnost cele transakce jsme psal uz minule a tak dnes jenom zevrubne popisu samotny nakup vozidla. De fakto jsme se rozhodovali mezi dvouma exemplarema: sedym modelem 1996 a bilym 1999. Cenovy rozdil byl v puvodni nabidce 4 tisice pesos (cca 300dolaru, 5000kc), ale rozdil ve stavu obou vozu nam prisel vetsi nez tato castka a tak po testovacich jizdach a dukladnem prosmejdeni jak samotnych aut tak i jejich papirove dokumentace jsme se rozhodli pro novejsi model. Pak prisla na radu teatralni etuda, ve ktere jsme na stul vysazeli vsechny prasulky, co jsme u sebe meli a jelikoz nam jeste 2 tisice pesos chybelo, dorazili jsme to dvouma padesatidolarovkama vytazenymi s fusekle. Do nasi nabidky o 800 pesos mensi nez nase spoludojednana caskta se Senorovi Fernandezovi moc nechtelo, ale Jonnuv posledni papirek nalezeny v penezence (5 librovka) ho nakonec zlomila a tak na to nakonec kyvnul a nic uz nebranilo v podpisu smlouvy.

Samotny auticko je vazne srandovni. Pro odemknuti auta musite deblokovat alarm, odemknout spolujezdcovi dvere jako prvni pak prilozit cipovy imobilizer a pote mate 10 sekund na to, abyjste nastartovali motor. V pripade nedodrzeny tohoto postupu vas ceka nelitostny zvuk ne nepripominajici okulackou sirenu, ohlasujici konec sichty. Pristrojovka se sklada z jednoho budiku a dvou spinacu (svetla a vystrazne blikacky), ale jakmile vas zrak spocine uprostred palubovky, vybafne na vas CD prehravac a pred spolujezdcem pak super-ultra-mnega-kycovite vicko od kastliku, vyobrazujici bilyheho jednorozce na pohadkove modrem pozadi. No proste jak rucnik od Vietnamcu. :)

Posledni den v Acapulku jsme zakoncili minivyletikem na utes La Quebrada, ktery je veleznam partou bronzovych "uchylaku", ktery nemaj nic lepsiho na praci nez skakat salta z 30ti metru do dzuzny o rozmerech obyvaciho pokoje. Kdo neveri neuveri. Koukali jsme na to s otevrenyma chlebarnama a kroutili hlavama jeste po ceste zpatky... Nicmene nakopli jsme nase novy prditko a zdolali prvnich par set kilometru. Nutno podotknout, ze zatim slape jako svycarsky hodinky. Nejvetsi konstantni prudou jsou zatim mistni retardery (takovy ty zpomalovaci hrbulky), jez v lokalnich podminkach "udelej si sam" znamena, ze kazdy druhy retarder neni oznacen a tak jizda pripomina hra na schovavanou. Prilezitostni spanek spolujezdcu pak byva nezridka prerusen necekanou ranou hlavy o strechu. Stavbu techto silnicnich zaludnosti si pak mexicti silnicari pravdepodobne vykladaji jako prostor pro vyjadreni svych individualit a tak zatimco jeden "hup" se da v klidu projet na trojku, na druhym nechate vyfuk ikdyz pres nej vozitko jenom pretlacite. Megaprudou narazoveho charakteru pak pro nas byla dvojce %/!!&//(()#"!!nych policajtu, kteri si nas na jemno naklepali, na rozni ugrilovali a nakonec se do nas vysmrkali...

Vse se odehralo za bileho dne na rusne krizovatce jeste v Acapulcu, kde doslo k dopravni nehode. 3 pruhy tu byli svedeny do jednoho a krizovatku ridili dva vykutaleni panove v dopravnich uniformach. Jeden z nich zkoumal nehodu a druhy maval konstantne na auta v nasem pruhu (vcetne nas), abychom jeli. Az kdyz jsme projizdeli okolo neho a on si vsiml naseho svetlejsiho odstinu pleti, okamzita zacal zurive piskat (myslel jsem, ze spolkne pistalku) a ukazoval, abychom zastavili na krajnici. Udelali jsme jak nam bylo receno a v tu ranu byli u nas oba (kdo v tu chvili ridil krizovatku ci vysetroval dopravni nehodu nam je dodnes zahadou). Nasledovala revize papiru (jez problehla v poradku) a tak tedy prislo na radu obvineni z nerespektovani semaforu a tudiz verejneho ohrozeni. Muj protest ve smyslu, reagovali jsme na pokyn uniformovaneho policisty, byl zamitnut a misto nej prislo suche konstatovani, ze je sobota a pokud nezaplatime pokutu bez uctenky na miste. Nechaji nase doklady na dopravni policii, kde si je muzeme v pondeli (byla sobota) po zaplaceni oficialni pokuty vyzvednout. Po nekolika dalsich minutach racionalni diskuze nam bylo strucne receno: "Chcete sve papiry zpatky ci ne?", nacez jsem pochopil, ze tuhle bitvu nemuzeme vyhrat a tak uz sme se jenom snazili mirnit jeji nasledky. Z 3600 pesos jsme nakonec vyplazli necelou pulku, ale i tak nam po tomto incidentu zustala v puse trpka pachut. Tento pocit bezmoci proti zkorumpovanym autoritam jsme si potom "vybili" kricenim na za nic nemouhouci patnik sto metru za mestem.

Dalsi drobnou patalii, ktera nas hned v prvni etape naseho zavodu potkala je prvni vzpoura nasich travicich traktu, jez zasahla dve tretiny teamu, ale nastesti se ji nepovedlo nabourat moralku a odhodlani naseho druzstva. Podezrelym spoustecem byla bud klobaska ci cvachtajici papaja, kterym to jako jednim z mala chodu lokalni kuchyne jsem odolal a nepzrel. Jon uz vypada podstatne lepe a doufame, ze u Peti to snad po dnesnim odpocinkovem dnu taky zacne ustupovat. Jinak geograficky jsme se posunuly o 400km nize na pacifickem pobrezi a navstivili tak uz 4 mexicky stat (Oaxaca). Se vcerejsi zastavkou v poklidnem mestecku Marqeullia je to jiz 3ti a pro Petu asi zaverecna stopka u vln Ticheho oceanu, protoze nase dalsi plany nas vedou do vnitrozemi a dal na jich do "indianskeho" Chiapas.

Mejte se fajn a priste na poctenou!