Zdravim vsechny zbloudile dusicky! Tak uz jsme na to vsechno s Jonem sami. Po bezmala sedesati dnech a sedmi a pul tisicich najetych kilometrech nastal cas se (za obrovskeho citoveho vypjeti) rozloucit s nasi vernou bilou krasavici. Den jsme zacali jejim gruntovanim. Presneji receno nasli jsme si na to profesionaly a za 4 a pul dolaru doprali nasi ctyrkolove kamaradce zaslouzenou ocistovaci kuru. Dostalo se ji lasky jak zvenku, tak zevnitr a extra pozornost se jakbysmet venovala vypulirovanim (pod vrstvou prachu schovanemu) motoru. Po jejim epickem vykonu si to Herbie vazne zaslouzila a kdyz nam ji ti dva panackove s hadrem pres rameno vraceli, vypadala kocka vazne "k zulibani".

Po te jsme se plni ocekavani rozjeli hledat garaz ci autobazar, jez by si nase kouzelne vozitko za uplatek nechal(a). Po nedlouhem hledani jsme narazili na VW garaz a hned po te, co jsme zminili slovicko "prodej", se kolem nas vyrojil hloucek zvedavcu s ruznymi dotazy ohledne naseho broucka. Kapo v uspinenych monterkach zacal okamzite zkoumat jeho technicky stav a dobra pulka zvedavcu byla v tu dobu uz povesena na svych mobilnich telefonech, obvolajic potencialni zajemce. Pro pripomenuti: nasi karku jsme poridili pred dvema mesici za 35 tisic pesos a tak nam prislo rozumne zkusit ji prodat za 25 tisic zpet. (Popravde receno neznajic konkretni ceny a samozrejme jako moc nas strejda v Acapulcu voskubal, jsme ve skutecnosti v tuto castku spise jenom doufali...) Ale kupodivu to vypadalo, ze se jim tato castka nezdala tolik prehnana a okamzity humbuk kolem nas to jenom potvrzoval. Po drobnych tahanicich jsme se rozhodli vyuzit sluzeb skolaka jmenem Eduardo. Tento jinoch byl jeden z mnoha, jez se nabidli, ze nas za provizi proveze mistnimi autobazary a pomuze s prodejem. Souhlasili jsme a hura do auto distriktu. Pak nasledovalo zdlouhave pretahovani mezi ruznymi autobazary, kterym se do castky 26 tisic (1 tisic provize) prilis nechtelo, ale vse vyresil nahodne se prifareny zajemce, jez v nas pravdepodobne videl dobrou prilezitost pro levny nakup do osobniho vlastnictvi ( bez nutnosti platit bazarovou provizi). Se svou cenou 25 a pul jsme po dohode s Eduardem svolili a po uspesnem vyrizeni formalit (udelal jsem si kopii veskerych dokumentu) jsem uz z tezkym srdcem predaval klicky k nasi mexicke romanci. :(

Abychom prisli na jine myslenky rozhodli jsme se utopit nas smutek v alkoholu a doprali si vecer v male vinotece v centru. Mirne nadmernou konzumaci mnamkojdniho vina z Riojy a spanelskych tapaz jsme pak zakoncili mentalne vycerpavajici den. S mensim bolehlavem, vetsim obnosem penez a chybejici Herbie jsme se druhy den probudili a vzhledem k silicimu utoku mexicke vyrozy jsme skoro cely den stravili v postylkach. Dneska uz se citime malinko lepe a tak za par hodin nasedame na vecerni bus, ktery by nas po 13ti hodinach mel vyplivnout opet v Mexiku City. Tam pak mame den rezervu, jez planujeme stravit nakupem novych trempentyrek a tak dale. Posledni vecer bychom se pak meli sejit s nasemi australskymi spolucestovatelkami (potkali jsme je v Belize) a vyrazit shlednout zapas slavneho mexickeho wrestlingu. Rubajici se strejdove v maskach by tedy meli byt nasim zaverecnym rozloucenim se pred rannim nastupem do letadla.

Mejte se fajn a udelejte mi prosim laskavost a dejte tem blbeckum jako je Paroubek a podobne par facek, at uz se konecne proberou! Kdo ma tu mezinarodni ostudu porad snaset... :( Jinak vzhlederm k tomu, ze uz zadne velke udalosti neocekavame, napisu pravdepodobne uz jenom posledni shrnuti po priletu na stary kontinent. Diky moc za vasi podporu, cementare, modlitby a tak vselijak podobne a doufam, ze se brzy potkame na kus slova s nakou dobrou sklenickou v ruce... Diky a papa!