Ahoooj. Desne to ted leti! Posledni tri dni jsme pobyli na Honduraskem venkove a dneska jsme uz konecne zpet v civilizaci. No tedy s rezervami, ale ma to vic jak deset chalup. :)

Z Copanu jsme se vydali na "Labuti farmu" (Finca del Cisne), kde jsme stravili skoro cely den jako spravny kaubojove. V sedm hodin jsme se rozloucili s Herbie a nasedli do pristaveneho 4x4. Pak se skoro pul druhe hodiny kodrcali vyhradne na prvni dva rychlostni stupne koren-sutr-voda-pisek komunikaci, abychom v devet osedlali sve nedockave hrebce. Podle hesla nejdriv prace a pak zabava jsme se nejprv zucastnili inventury dobytka a posleze zkontrolovali veskere plodiny, ktere na rozlehle farme pestujou. (A ze jich neni malo - od rajcat, pres limety, ananasy a ruzne koreni po rozlehle plane kavovniku.) Pak nas Carlosova maminka pohostila vytecnym obedem uvarenym vyhradne z ingredienci pochazejici ze samotne farmy. (Carlos je opravdovy cowboy (v tom nejlepsim vyznamu) a jeden z majitelu teto usedlosti, jez s nami stravil cely den.) Odpoledne potom prislo na radu toulani se okolnimi lesy a jak uz to na divokem zapade byva, doslo i na nahou koupacku v rece. Nastesti zadna pradlenka si na nase mistecko neprisla premachnout sve spodnicky a tak vse probehlo bez jakehokoliv "faux pas" ci pripadu, jimz by se musely zabyvat mistni slozky mravnostni policie...o:)

Bohuzel vzhledem k Jonovu neuposlechnuti a vystaveni kompromitujici fotografie vam timto vyslovne  zakazuji shlednuti jeho dnesniho prispevku. Jinak kdyby jste se divili, z ceho ze me to vypadaly vlasy, tak toto je skvost honduraskeho holicstvi v kombinaci s moji neopalenou lepkou peclive schovavanou po ctvrt roku pod mou momentalne cerstve shozenou hrivou...  :)

Dalsi den pak nasledoval presun smerem na vychod do horskeho mestecka jmenem San Juan. Nebyt toho, ze tahle vetsi vesnicka lezi na prime lajne dvou dulezitych Honduraskych mest (tady velmi relativni pojem) asi bychom tuto etapu s Herbie nezvladli, ale nastesti je tomu tak jak tomu je a tak jsme s asfaltu sjeli jenom na poslednich par kilometru. S usmevem sme zjistili, ze jedinou nocovaci metodou je tady prespani "u babicky" a tak nez jsme se nadali uz jsme tahali krosny z auta. Babicka (85) asi nechtela, abychom se spolu v noci tulili a tak nas s Jonem hodila kazdeho do jine cimry. Jonova mela vyhodu, ze mela primy vchod do koupelny, ale moje ho trumlfa tim, ze mela na svych stenacho dva svate obrasky vic. q;) Stihli jsme jeste objehnout vesnici (ja se opet zasekl s mistnima "Ronaldinama" na fotbalovem placku uprostred navsi) a pak uz jsme jen padli a za tikotu obrich nastennych hodin "upadli do komatu"...

Vcerejsek jsme zasvetili litani po mistnich kopcich. Kombinaci Herbie a "peskobusu" jsme toho za jeden den stihli pozehnane. Za nejvyznamejsi udalost lze povazovat objeveni baracku s hernimi automaty z konce minuleho stoleti, jez nas za nehoraznou cenu 0,5 lempiras (v prepoctu 40 haleru) za hru, bavily pres poledni vyhen. Nejdrive jsme si s Jonem dali "do drsky" ve Street Fighteru a pak jsme si zahrali velmi humornou verzi fotbalu, kde za Cechy hral v utoku Svoboda a Blazek. :) Urcite uz cekate na rozuzleni fotbaloveho drama Cesko(slovensko) vs England a tak vam velice rad sdeluji radostnou zpravu ze tym anglickeho albionu podlehl obrovske sile ceskeho lva 2:1. Odpoledne jsme narazili na nekolik dalsich zajimavych staveni. Jenom pro priklad zminim rodinku zivici se vyrobou palenych stresnich tasek. V podvecer nam pote Babicka nazorne predvedla jak se po domacku prazi mistni kaficko a poctivym babickovskym pomuchlanim nam poprala stastnou cestu.

Nasledujici noc jsme jeste prochrneli na honduraske pude a rano nas cekal maraton celnich obstrukci. Nebudu zabihat do podrobnosti, ale vetsinu dne jsme zabili na hranici tri zemi (Honduras, Guatemala, El Salvador). I pres zavrhnuti povoleni vjezdu pro Herbie posledne zminovanym statem, jsme podle hesla "vyhodin nas dvermi, zkusime to voknem" zkusili jiny hranicni prechod (tentokrat z Guatemaly) a k nasi nesmirne radosti jsme tentokrat veledulezity dokument obdrzeli. Behem jednoho dne jsme se podrobili 12 ti kontrolam a po tomto upornem boji (nejen s moji porad jeste srandovni spanelstinou) jsme to nakonec dotahli az do "hlubokych utrob" mrnaveho El Salvadoru.