Zdravim maminku, teticky a vsechny ulicniky a ulicnice, ktery sem obcas zabloudi! Omlouvam se za moji blog-pisatelskou zabrzdenost, ale Belize je bohuzel daleko min online nez jsme cekali a svou roli sehral i fakt, ze jsme stravili posledni tri dni na ostrove, kde jedinym komunikacnim prostredkem (krome dopisu v lahvi) bylo vychodni molo, jez disponovalo jednou carkou mobilniho signalu. Za poslednich 7 dni se toho odehralo pomerne dost, ale rozhodne nejdulezitejsi zpravou je, ze jsme to i s Herbie dovalcili pres hranice. Bohuzel i tato bitva mela sve obeti a na nasi fronte bohuzel padl Peta III (zakaz dovozu ovoce). Ale budiz mu nebe lehke, i chechtajici se celnik se nam soucitne omlouval, ze se s nasim kokosovym pritelem bohuzel kvuli oficialnim regulim musime rozloucit. (Na jeho pocest najdete v dnesni varce obrazku par nostalgickych momentu, na ktere s Jonem nadosmrti smrdtouci nezapomeneme: Kdyz nas s Jonem ucil ridit, kdyz me pomahal drtit potapnickou teorii a konecne kdyz byl chudinka nemocnej s virozou...)

Po rani bleskove exkurzi posledniho mexickeho rozvaliniste Tulum (par prerostlych jesterek - Iguanas, jeden rozumnej vyhled od more, jinak celkem nuda) jsme nakopli nasi bilou sikulku a po dvouhodinovem vyrizovani papiru na Mexicko/Belizske hranici bylo nasi prvni zastavkou male mestecko v belizskem vnitrozemi zvane Orange Walk. Hned prvni den jsme na oslavu, uspesneho prekroceni hranic ochutnali Belizske pivo Belikin a s usmevem jsme zjistili, ze se vyrabi ve meste zvane Ladyville (cesky neco jako Zenska lhota :)) Druhy den jsme naskocili na vylet motorovym clunem linouci se rekou (New river) plnou krokodylu, opic a rozmaniteho ptactva. Hned po nasednuti na clun z mola vzdaleneho asi 30metru od nasich postylek jsme zahlidli prvniho krokodyla a malinko nam ztuhnul usmev pri predstave, ze sme v noci chrneli takhle blizsko jeho prirozenyho habitatu. Cilem tohoto vyletu vsak byl majsky komplex Lamanai a diky skvelemu pruvodci v podobe srandovniho strejdy pobihajiciho po jungli s kufrikem plnym vysvetlujicich materialu (navic disponoval neuveritelnymi znalostmi a vlohami je pusobive podat), se jednalo o jednu z nejzabavnejsich exkurzi za majskou architekturou, ktere nam zde zatim bylo doprano.

Druhou belizskou zastavkou pak melo byt jizni pobrezi a dvouhektarovy ostrov Tobacco, ktery nelze popsat jinak nez rajem na zemi. Predem se omlouvam, ted me asi chvilku nebudete mit radi a tak se to jenom pokusim shrnout v par vetach. Predstavte si dve klatovsky namesti vedle sebe posete kokosovymi palmami, tu a tam nizka karibska chatrc a at uz skoncite na kterekoliv konci (plazi) vsude tyrkyskova kristalovka. Na jedne strane ostrova bar na druhe potapecke cetnrum a primo uprostred plocha na volejbal ci focus. Hned vedle "Gaviota snack shop", prodavajici snickers, kitkat a colu (proste vse co potrebujes, aby ses moch rychle obcerstvit a vratit se do hry). Cely ostruvek je soucasti koraloveho utesu a historicky vzniknul nahromadenim velkym mnozstvim musli a sedimentu. Urcite uz jste si dali dve a dve dohromady a je vam jasny, ze nase tri dny se nesli v duchu potapeni (dalsi car papiru), fotbalku s domorodci a kokosovymi koktejly. Hned jak jsme se ubytovali a jeste nez jsme vyfasovali veceri videli jsme kriklave zelenou murenu obrovskou a rejnoky hrajici na babu primo pod nasi jidelnou (chatrc na vode). Byli to asi prvni tri dny v zivote, kdy jsme se obesli bez bot (teda az na fotbalove zapasy - na ty sem fakt bez bot nemel :)) a diky absenci praciho zarizeni nase pradlo proslo po dvou tejdnech hned dvojtou rotou, ale urcite chapete ze i tak je nesmirne tezke se z takoveho mista hnout. Nicmene nase belizske povoleni k pobytu je limitovane a precijenom jeste chceme mit ucelenejsi prehled jak tato pidizemicka vypada i jinde a tak chte nechte, uz jsme opet na pevnine.

Takze s necelym tydnem v Belize pred sebou mame uz jenom dva ukoly. Nafotit neco rozumnyho tady dole na jihu a udelat decentni dokument na tema kultury Garifuna (cerny rasta strejdove, zivici se hlavne farmarstvim a rybolovem, vyznavajici jednoduchy zivot uzce spjaty s prirodou). A pak se nenechat sezrat zralokem, ale zaroven videt z pod hladiny velkou modrou diru na vychod od Belize city. Todle bychom snad meli zvladnout nez nam vyprsi pojisteni na karku a povoleni k pobytu. Bohuzel neexistuje primy spoj mezi Belize a Hondurasem, kterym bychom mohli provlict nasi ctyrkolovou krasavici a tak nam nezbyva nic jinyho nez zkusit "prorazit zavoru" na Guatemalske hranici a pokracovat  v nasem zuzu dobroduzu smerem na jihozapad.