Zdravíčko! Dnes jen v krátkosti... Nakonec jsme se v Mulanje town zdrželi ještě o den déle. Poslední večer při rozlučkovém pifsonu se k nám přifařil manager směny z místní zpracovny čaje a jeho nabídka exkurze na následující ráno nezůstala dlouho bez pozitivní odezvy. Brazilka Emilia (jež jsem zmínil posledně) nám od našeho horského dobrodružství zůstala na blízku a naší výpravu pak doplnil Namibijský borec jménem Tristian. Ten projíždí Afriku ve svém Pajeru V6 a po samotné exkurzi v továrně jsme pak společně provětrali jeho koňské stádo pod kapotou a udělali pár výletů po okolních čajových plantážích.

Další dva dni jsme pak procachtali na jižních březích jezera Malawi v místech zvaných Cape Maclear. Půvabní záliv nás opět nenechal dlouho v klidu a tak jsme si od lokálních gejzů pronajali šnorchl kit a člun s kapitánem a vyrazili na výlet po přilehlých ostrovůvcích. Hejna tropických ryb a zajímavé skalní útvary nás zabavili na cele odpoledne a oba večery jsme pak trávili partičkou pokeru. Nikdo z nás není takovej gambler, aby s sebou vláčel kufřík s žetonama a tak nám velice dobře posloužil Bártův balík zimbabwijskejch doláčů. S mrknutím oka podotýkám, že hrát s bankovkama o nominální hodnotě padesát miliónů (ano pětka a 7 nul) je docela švanda. ;) Neodpustím si ještě poznamenat nápad do kuchyňě a vřele doporučuji palačinky s banánem. Drobně posypat cukrem a pokapat čerstvě vymačkanou limetou a príma snídaně je na světě! ;)

Další dva dny jsme potom proklimbali na trajektu jež nás po vzoru pinpongového míčku dopinkal mezi břehy Mozambiku a Malawi až do naší další destinace zvané Nkhata bay. Zde momentálně chytáme lelky a čekáme na středu, kdy konečně místní potápěčské centrum opět otevře své služby veřejnosti, abychom společně oblékli "umělé plíce" a poprvé vyzkoušeli potápění ve sladké vodě. Čas nám zpříjemňuje populární africká stolní hra jménem bowe (čti bau), kánoe vydlabané z kmene stromu zvaného „melajna“ a obecné džumbároskempingování po místních zátokách... Příště se pravděpodobně ozvu už z Tanzánie. Opatrujte se a kdyby něco tak nic. q:)

Doplněno po svléknutí neoprénu: Tak už jsme se vynořili z teplých vod zálivu a tak bych rád případným zájemcům poreferoval o sladkovodní potápění. Jezero Malawi se nachází 470 metrů nad mořem a tak jde technicky vzato zároveň o potápění v nadmořské výšce. Tlaku vzduchu po vynoření je o pár procent menší než je tomu na moři a tak se doporučuje počítat s tímto rozdílem a nepotápět „na doraz“. Sladká voda je pak o poznání těžší než její mořská sestřička a tak člověk většinou nepotřebuje pás se závažím. To je velmi příjemné zjištění, páč se s ním nemusíte tahat a ve vodě jste obratnější. Další libůstkou je potom, že ve sladké vodě nenarazíte na žádné nebezpečné živočichy a tak můžete svou zvědavou hlavu strkat do jakékoli štěrbiny bez toho, aby vám muréna ukousla frňák. Dále pak nepřítomnost korálů a dalších křehkých předmětů je super v tom, že se můžete za cokoliv přidržet či o cokoliv opřít a tak celkově vzato jde o velmi netradiční a zábavné potápění. Na našem vodním špacírgangu jsme potkali mraky pestrobarevných tropických rybiček (cichlids), sumce, delfinrybu (dolphin fish) a pozoruhodně žijící vzhurunohamarybu („upsidedown fish“). Posledně zmiňovaná plave břichem nahoru a díky této konkurenční výhodě má všechny řasy žijící na spodní šutro-straně jenom pro sebe. Nejlepším trhákem ovšem byli průplavy spletí puklin a chodbiček ve skalnatých útvarech. Drhnout břichem o jednu stranu, bombou o druhou a snažit se najít ten pravý úhel jak se protáhnout skrz bez toho aby jste rozvířili mraky sedimentu je docela zábava. No nic běžím chytit bus na sever. Čágos!