Jedno známé americké přísloví hlásá: „Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas.” A tak jako spořádaný cestovatel respektující lokální kulturu a místní tradice proto nebudu dění ve městě hříchu blíže rozvádět a omezím se pouze na několik málo postřehů.

• Čtvrtáky jsou dobrý leda tak na prádlomat. Naše lyšácká strategie - sednout si k jednorukýmu bandytovi s drobnýma, objednávat si drinky (pro hráče zdarma) a až budem mít nahráno (a „nakoupíno”) tak se odkutálet na hotel - dostala nafrak hned v první fázi. V nové části Vegas je minimální sázka dolar. Auč! (A to ani nezmiňuju pokud by jste chtěli sedět u jednoho bandity ve čtyřech. o:))
• Navrh Huj, vespod Fuj. Benátky ze sádrokartonu. „Plať nebo se ztrať!” Neonová cedule, ale šváby ve vchodu. Že Vegas je falešné pozlátko jsme samozřejmě očekávali, ale i přesto jsme se shodli na tom, že pro nás bylo zklamáním. Člověk samozřejmě žasne nad tím, jaké peníze se tady musí točit a s jakou okázalostí se kasína snaží nalákat nové ovečky a tvářit se u toho, že krmit penězma skříňku s válcema vyobrazujícími třešničky, zvonečky a melouny je úplňě normální. Ale pak se podíváte víc zblízka na jednotlivé osoby dřepákujících u nich (a kromě těch, co jsou tu evidentně na kukačku jako vy anebo těch co na to evidentně mají) je to většinou smutnej pohled, který priznávam, mě na chvíli pěkně vykolejil.
• Starý Vegas je lepší než nový. Mimo velko-úžasno-lepých budov okolo hlavního Las Vegas Boulváru naštěstí ještě existuje místo, kam se moderní technologie, punc luxusu a davy vyšnořeného personálu neustále za pdelí ještě nepřešlo a kde jakoby se od 70tých let zastavil čas. Mluvím o kasínech okolo Fremont street. Zde by mohli zašlé koberce, ošumtělé automaty a umakartové jídelny (s paní dolejvající kafíčka konvičkou, v zástěrce a apartním čepečku) asi vyprávět. A právě pro tuto autenticitu a uvolněnost u nás tyto místa vzbuzovala daleko příjemnější pocity a konečné vysvědčení malinko vylepšila.

Nejlepší na Vegas bylo nakonec to, že jsme kvůli nefunkčnímu blinkru dostali uplně nový vozítko. Vyfasovali jsme ten samý model ve verzi 2011, tentokrát s motorem 3.6l, ale hlavně opět vyluxovaný (Hej! Opět jako lidi. :) a s plnou nádrží (kačink, kačing, $$$). V novém tanku jsme se rozloučili se všema milenkama, novo-manželkama a oblíbenýma kabaretníma tanečnicema, ups, chci říct s kolegama z konference o pěstování alabamské kukuřice a vyjeli přes přehradu Hoover Dam k okraji největší lochny na téhle planetě = Grand Canyonu. Navečer jsme si ho obešli ze zhora a když jsme konečně zavřeli klapárny, které nám zůstali na ňákou dobu dokořán, urvali jsme si v rangerské kanceláři poslední místečko na kampování dole.

Druhý den jsme si přivstali, namazali dědkům, pardon starším členům výpravy kolena slivovicí a s elánem se zakousli do prvního z 15 stovek metrů, které nás směrem k zemskému jádru ten den čekali. Kolega Lungren s svýma lejtkama, za který by se ani dostihová slepice nemusela stydět, se po skalách dolů rozběhl jak Tašunka Sapa a tak jsme ho po zbytek sestupu sledovali jen jako čáru zvedajícího se prachu hluboko pod námi. Dole u studeného Koloráda (mimochodem ve našich 35ti stupních příjemně osvěžujícího) jsme se v největším pařáku složili do stínu, jen abychom s upadající intenzitou sluneční výhně opět vyskočili a začli krájet další kroky z naší sedmadvaceti kilometrové expedice „Smrdutá fusekle“.

Plánovaná noc v divočině vyšla na místo zvané Indian Garden a kromě zvědavých veverek dožadující se naší stravy, večerce v osm a hrubě nedostatečném podloží (zapůjčené deky od British Airways na udusané hlíně = žádnej šlágr), k ničemu zmínkuhodnému nedošlo a tak přejdu rovnou k našemu triumfálnímu výstupu. No triumfálnímu, prostě jsme si snědli, co jsme si nadrobili a bez ztráty jedinného člena, údu či kytičky jsme doťapkali zpět nahoru k našemu Dodžíkovi, se slastným výrazem nasedli a jííííháááá přes Monument Valley udělat fotku ze čtyř států na jednou. Příště bychom už rádi psali z východní části spojených států a tak nám prosím držte palce, ať si na nás někde nepočíhá nějaké to tornádo. Anebo když už ano, tak ať mu to o pár hodin nevyjde a vymete ňákej ten apple store či kabelkárnu od Gucciho ať můžem jenom sesbírat Ajfouny, Ajpedy či kabelky ze stromů a s dárky pro naše bližní pokračovat vesele dál...