... a dole pod kopcem najdete autovrakovište. Zdravíme domu! Tak jsme se rozloucili s Tichým oceánem, zahazujeme košile od Armániho a rozbalujeme pohorky a skautské košile. Zítra ráno už bychom chteli prešlapovat v podkolenkách, s kapesníckem na hlave a cutorou v ruce pred branami Yosomitského parku. Ted ale poporádku o událostech po opuštení L.A. Zdravíme domu. Tenokrát s diakritkou! Tak už jsme se rozloucili s Tichým oceánem, zahazujeme košile od Armániho a rozbalujeme pohorky a skautské košile. Zítra ráno už bychom chteli prešlapovat v podkolenkách, s kapesníckem na hlave a cutorou v ruce pred branami Yosomitského parku. Ted ale poporádku o událostech po opuštení L.A.

V pindelí ráno jsme naházeli bagáž do našeho Karavanu a najeli na starou dobrou Highway císlo 1 linoucí se po pacifickém pobreží do San Franciska. Jízdu jsme si rozdelili do dvou dnu. V prvním nás obštastnoval prujezd Santa Monikou, Malibu a Santa Barbarou. V druhém si s námi tak trochu pohrála príroda. Utržená vozovka nám uštedrila stopku v pokracování na sever a tak jsme se museli pres lachtaní kolonii na cas vrátit na velkou a fádní vnitrozemní dálnici. Díky této zajíždce jsme bohužel prišli o plánované akvárko v bývalém hlavním meste Kalifornie (Monterey), ale príjemná cesta pres komorní Santa Cruz a majestátní príjezd do San Franciska se západem slunce nás uvedli zpet do bohulibého rozpoložení. Se sluníckem mizícím za horizontem jsme se rozloucili kde jinde než u mostu Golden Gate a za soumraku se pak šplhali a svažovali ulickami mesta, které bylo za dob zlaté horecky doménou frajeru se zlatým nugetem v kapse, falešných hrácu pokeru, lehkých dev a údajne i poctivých lidí zápasící o živobití (hodne štestí je od sebe rozeznat). To byla ale doba co? Prijít ješte o neco dríve tak si vzal clovek kolík, palici a pic, pic, pic, pic = todle je moje. :0 Dneska by tu clovek vlastnil Hotel California, ve kterém jsme se ubytovali a kacing $, kacing $, kacing $ ...

Prohlídku San Franu jsme zacali projíždkou trambají a navzdory polepové reklame jedné blíže nespecifikované banky na projíždejícím autobusu „Máme více bankomatu, než je turistu ve Fisherman’s warf“ jsme vystoupili prímo uprostred tohoto turistického cirkusu. Proklickovali jsme mezi naháneci lodních výletu, preskocili pobudy somrující o drobné a ocitli se pred ponorkou Pampanito. Pocetli jsme si trochu faktu a historických událostí a najednou jsme se ocitli v doku plném starých herních automatu. Jen pro orientaci nemluvím tu o ére Nintendo ci Sega, ale o poctivých mechanických udelátek. Cínoví boxeri na pérkách, miniaturní bowling ci automatická pneupáka! Suuuupeeeer!!! Utratili jsme drobné a poslední ctvrták vrazili do fotoautomatu na památku. Cestou zpet jsme si vyšlápli pár kopecku prolezli cínskou ctvrt a skoncili na osmnáctipalcové pizze k veceri obohacené hrou žulíku. Ale to už jsem v nepodstatných detailech.

„Mesto u zálivu“ je samozrejme unikátní svojí lanem pohánenou tramvají, údajne nejklikatejší ulickou na svete ci poctem gayu na metr ctverecní. Slovo Alkatraz slyšel urcite už každý, rypouše slonního jste v televizi taky možná videli, ale Pokornáka jíst hulkami Dim Sums? To je jiný kafe co??? :) Když už ho zminuji nemužu nepochválit jeho promptní zvládnutí anglického jazyka. Se slovy „Van Malrbora plís!“, príležitostne doplnené o „Lajcht tyvolé“ už svou bezprostredností odzbrojilo nejednoho trafikanta. A když už jsem u toho práskání na modrookého Lungrena byla by škoda nezmínit jeho rasismem zavánející rozclenení pikolíku se kterými pricházíme denne do styku na Cmrdu (ti evropského vzezrení) a Cmoudu (všichni ostatní). Omlouvám se za detinský a politicky nekorektní humor, ale holt stací týden ve správné spolecnosti a vlcím jak kolega Mauglí z knihy džunglí. No jo a vypadá to, že lepší to nebude. Jak jsem avizoval na zacátku zítra jdeme do hor. Shodou okolností zrovna to tu probírají na pokoji. Cituju Jardu: „Do Egypta mužeš s manželkou.“, Pípa: „Tyjo já se tam nebudu po lane plahocit jak mezek“!, Pokornák: „Já na to ***u, já se tam zkamarádim se správcem parku a pockam tam na vás.“ No nic tak nám drže palce. Starešiny si dou masírovat nohy francovkou (idkyž je jim líto, že jí musí plítvat zrovna takhle) a my dem s Jarim Kurim naplánovat logistiku. Pa, príšte ahooooj!