Tak jo, tak jak jsem minule predeslal tento dil bude hlavne o nasi nesmele navsteve do sveta ezoteriky, ale nejdriv hezky poporadku...

La Paz (v prekladu Mir) je ve svych 3600 metrech nejvyse polozene hlavni mesto na svete. Metropole obyvana 900 tisici obyvateli je geograficky rozdelena na City (centrum a residence bohatsich vrstev) a El Alto (chudinska ctvrt rozpinajicich se na kopcich kolem kotliny - samotneho centra). Rossiina teticka vlastni v Altu (na namesti 1. maje :)) takovy skromnejsi baracek, kde uz nekolik let nebydli a tak jsme ho s chuti prijali za nas novy velitelsky bunkr. :)

Cesta dolu do centra trva Mestskou Hromadnou Dopravou (hehehe) 45 minut, ale co jizda to zazitek. MHD neni tak uplne presny nazev ikdyz se s nami o tom Rossio vytrvale dohaduje. Jde totoz o stovky snad tisice soukromne vlastnicich minivanu, disponujici stosy ceduli s cisly a nazvy destinaci, ktere jsou za jizdy neustale vymenovany. Do toho kazdy minibus disponuje svym "nahanecem", jehoz praci je neustale otvirat a zavirat posuvne dvere a hulakat na lidi nec jako "Ceja, Ceja, Perez, Ceja, Autopista, Ceja, Perez, Directo un boliviano", neboli smer kterym se dodavka momentalne ubira a navrhovanou cenu jizdneho. Povedlo se mi zachytit nasi cestu domu na mobil, tak tady je bolivijska verze "Ukoncete vystup a nastup..." :) Dalsimi pozoruhodnymi dopravnimi prostredky jsou takzvane "Colectivos" jde o takovy ty skolni autobusy ze Simpsonu, ktere tu kupodivu byvaj pomerne dobre zachovale a cestovani jimy precijenom tolik nepripomina cestovani v sardinkove konzerve...

Rossio je skvela hostitelka a tak uz jsme stacili ochutnat mnoho mistnich specialit, z nichz nam evropanum nejbizarnejsi prijde asi guinea pig neboli morce. Na taliri to vypada jako rozjeta veverka (bez ocasu), chutna to jako neco mezi kuretem a kralikem a mnoho svalove hmoty na nem nenajdete. No jiny kraj jiny mrav... Dalsi zajimavosti jsou treba premrzle brambory neboli Chuño (takovy cerny schnilaky) ci delikatni ac bezejmenny kravy sejricek ve tvaru prerostleho hermelina. Vyrazy pri ochutnavani bolivijske kuchyne myslim dobre ilustruje fotografie. (Mala pomsta za to jak me tu muci! :))

No a ted uz teda k tomu hogus bogus. Toulajic se trhy vysoko nad mestem narazili jsme na par zajimave vypadajicich ulicek se stanky prodavajicich nevsedny artefakty. Po chvilce rozkoukavani nam doslo o co asi tak muze jit a po opatrnem optani bylo vse potvrzeno. Jedna se o misto kam se lidi chodi doptavat "vyssich mocnosti" skladat obeti svych tuzeb a prani. Bylo zrovna poledne a slunce pralo o sto sest. Sjeli jsme tedy dolu do mesta na jidlo, ale uz v autobusu jsem vedel, ze chci v podvecer zpatky. Rossio ani Mort neprotestovali a tak jsme byli na ctvrtou opet mezi horicimi obetnimi ohnistemi...

Zacali jsme tak, ze jsme chodili od stanku ke stanku a kousek po kousku zacali sbirat informace. Jak byste mozna odhadli misto bylo plne nejruznejsich cvoku a zdaleka  ne kazdy se s nami chtel bavit. Ale i pres to jsme si za par hodin zkouseni vselijakych taktik udelali rozumny "obrazek"... Jde o ctvrt, kde se poskytuje pomoc z jinych svetu v ruznych oblastech. Charakteristicke jsou napriklad zdravi, stesti, penize, laska a podobne. A po kratke dobe bylo zrejme, ze tyto sluzby vyuziva siroka sorta spolecnosti. Cela zmet ulicek je rozdelena do 3 specifickych spolku (rozeznatelnych podle barvy omitky) a v kazdem spolku pak najdete stanky, ktere prodavaji ingredience a mistnustky samotnych samanu, neboli Maestros (Callahuayas ci Huatiris v domorodem jazyce Aymara).

Samotny obetni ritual se sklada ze dvou casti. V prvni fazi se client sejde s samanem (ci samankou) v jejich "kancelari". Jde o kamrlik o velikosti 3x3 metry, kde se vysvetli co se od ritualu zada a vyjedna se cena. Cena se odvozuje od nakladnosti obetniho materialu a samotne provize sa sluzbu. Samotne ingredince se ruzni, ale z toho co nam neuteklo to byli napriklad ruzne druhy bylinek a mineralu, kravsky tuk, listy koky, ozdobene cukrovinky vselijakych tvaru ci susena mladata ruznych zivocisnych druhu (nejcasteji lamy). Udajne jsou podpultove k mani i dalsi propriety zejmena pro praktiky cerne magie, ale k tomuto se nechtel nikdo blize vyjadrovat. Udajne jsou zde k mani pouze sluzby na lamani kleteb zpusobene cernou magii, nikoliv kleni samotne.

Po te co jsme zjistili obstojne mnozstvi teorie, rozhodli sme se jeden takovyto ritual podstoupit, Prali jsme si stastny navrat z cest a prosperitu bolivijskemu lidu. Po nekolika odmitnutich jsme konecne nasli carodejicka, ktery byl ochoten zminenou ceremonii vykonat a nam se tak naskytla prilezitost videt samotnou proceduru na vlastni oci. Za 30 bolivianos si odskocil nakoupit matros a 20 bolivianos si nauctoval jako provizi. Ritual v kamrliku obnasel, za neustalych rikacek jak ve spanelstine tak v jazyce Aymara, postupne skladani ingredienci na velky arch papiru . Konecne druhou fazi cele procedury je zapaleni balicku na obetnich kaminkach (zvanych la mesa) s ingrediencemi pred "vestirnou". Opet za prerikavani "abraka dabraka" caryfuk postupne prileval alkohol do ohne a parkrat si tak malinko pripalil oboci. Jednim slovem? Whau!!!

Jeste jednou musim podekovat jak Rossio tak Mortiskovi, protoze byli vazne skveli a bez nich si tento nezapomenutelny zazitek rozhodne nedovedu predstavit!